23. 2. 2016
Dnešní noc už byla lepší, důkladně jsme se oblékli. Vstáváme v 5:30, abychom mohli vlakem v 6:40 do Haputale, odkud máme naplánovaný výšlap na Lipton’s Seat, tedy místo, kam se chodíval Sir Thomas Lipton kochat svými latifundiemi. Zhruba 25 km vlakem zdoláváme již za jednu hodinu a v 7:40 jsme v Haputale. Ptáme se slušně oblečeného pána, který jde evidentně do práce, odkud jede autobus do Dambatenne, což je náš výchozí bod a zároveň také čajová továrna, postavená v roce 1890 přímo panem Liptonem. Její návštěvu ale necháváme na odpoledne a vydáváme se nahoru na Liptonovo sedátko. Nejprve ale musíme odehnat tuk tukáře, kteří nám tvrdí, že těch 6 kilometrů nemůžeme ujít. Je to sice celou cestu do kopce, ale po silničce vinoucí se mezi čajovými plantážemi. Stále si tedy užíváme nádherné výhledy a cesta nahoru je lepší, než samotný pohled seshora. Fotíme si i nějaké sběračky čaje, o kterých jsme se dočetli, že jsou to potomci tamilských hinduistů dovezených sem z Indie, a vlastně tu tak trochu otročí. Dostávají sice zaplaceno, ale pouze zhruba 80 Kč denně a práce je neskutečně náročná. Navíc prý ani nemají žádné doklady a tedy nemají nárok na lékařskou péči či zdravotní pojištění. Denně musí nasbírat asi 20 kg čaje, na slunci, ve větru či dešti. Plantáže jsou v kopcovitém terénu, plné hadů, pijavic a další havěti. Člověk se pak na ten čaj začne dívat z trochu jiné perspektivy.